V zahradě Mezigeneračního a dobrovolnického centra TOTEM společně pěstují děti i senioři

# inspirace, městské zahradničení, mezigenerační zahrada

Vloženo14. 11. 2021

Text Správce systému

I malý kousek zeleně může mít velký přínos. Pro lidi všech generací. Nejdůležitější je odhodlání něco společně vybudovat. Skvělým příkladem toho je zahrada Mezigeneračního a dobrovolnického centra TOTEM v Plzni na Doubravce. O tom, jak do svých aktivit zapojují děti ze školek i seniory, si s námi povídala Mirka Vyšatová. Článek vznikl díky podpoře z grantového programu Plzeňského Prazdroje.


Adresa: Těšínská 26, Plzeň (mapa)
Rozloha: cca 400 m²
Web: www.totemplzen.cz/centrum/doubravka
Facebooková stránka: www.facebook.com/totemdoubravka


Představila byste nám na úvod aktivity TOTEMu?
Zaměřujeme se na seniory, ale děláme taky mezigenerační akce, kde se propojují senioři s dětmi. Máme pravidelné i jednorázové aktivity. Například trénování paměti, cvičení, procházky, vaření, přednášky… Chceme, aby senioři nezůstávali doma, aby měli nějakou smysluplnou činnost a zapojovali se do různých akcí. Taky aby se trošku pohybovali a byli mezi lidmi.

Kdo přišel s nápadem založit u budovy centra zahradu?
Loni jsme dostali od města Plzeň do pronájmu domeček, u kterého byl pozemek. Zamlada jsem pomáhala na zahradě tetě, tenkrát to bylo spíše z donucení. Teď se ale zabývám  zdravým životním stylem, zajímám se o bylinky, stravu a jak se co pěstuje. Takže jsem navrhla, abychom okolo centra vytvořili zahradu a nabídla jsem, že bych ji zkusila nějak zabydlet.

Původně to tedy bylo tak, že TOTEM chtěl mít další pobočku, ale s větším zvelebováním a využitím zahrady se nepočítalo?
Nevím, jak by se to řešilo, kdybych se toho neujala. Jestli by se tady vysela tráva nebo co by se s tím pozemkem udělalo. Ale řekla jsem si tenkrát: „Jooo! A teď tam budeme něco pěstovat! Konečně mám kus pozemku a můžu na něm něco dělat.“

Zahrada funguje od loňska?
Ano, převzali jsme ji loni na jaře. Podívala jsem se, kdy a kam svítí sluníčko, a hledala jsem, co by kde mohlo růst. Když jsme přišli, nebylo tu vysazené nic kromě jednoho keříčku růží. Dvě dámy, které bydlí v sousední bytovce, pozemek obhospodařovaly a něco pěstovaly. Ale po rekonstrukci našeho „domečku“ to tady bylo zdupané. Bylo tu hodně jílu a kamenů, které jsme vybrali, aby tady zůstala jen hezká zem.

Zahrada je rozdělená na zeleninovou část, květinovou část, a tam, kde letos vzniknul vyvýšený záhon s lavičkou, jsme měli loni rajčata, cukety a dýně. Takže to tady bylo celé osázené. Využili jsme tu plochu „do mrtě“.

Nakoupili jsme sudy na dešťovku, nářadí, kompostér. Z bolevecké pobočky TOTEMu jsme převezli vyvýšené záhony. Ty jsme taky osázeli, a ač už mají nějaký rok za sebou, tak si říkám, že dokud vydrží, tak je využijeme a jsme za ně rádi.

A potom během léta jsme pozvali paní architektku, která z větší části ponechala, co tady bylo, a navrhla drobné úpravy. Například cestičky vysypané kamínky nebo vyvýšený záhon s lavičkou – ten se lidem hodně líbí. Místo jednoho záhonu jsme pořídili skříň na nářadí. V místě, kde byl dříve záhon s rajčaty, které potřebovaly hodně péče, jsme vysadili ovocné stromky a keře. A vybudovali jsme větší kompostér.

A dalším důvodem, proč jsme oslovili architektku, byla předzahrádka na severní straně domečku. Já nemám dostatečné znalosti, abych ji osázela tak, aby to celé nějak ladilo. Chtěla jsem, aby předzahrádka působila. Aby kolemjdoucí zaujala a ti se pak přišli podívat, co tady je.

Přizvali jste k plánování i zahradníky z řad seniorů?
Ano. Naplánovali jsme to tak, aby tu byli, když nám paní architektka představovala projekt. Zahradníci k tomu pak mohli říct svůj názor.

Kdo všechno se podílel na realizaci?
Loni jsem tady byla jen já a když už jsem brečela, že dělám i těžké věci, tak mi sem chodil pomáhat kolega z bolevecké pobočky. Vybíral kameny a jíl, ryl. No a potom, jak se covid trošku utlumil, nastoupili naši senioři. V polovině června jsme měli první dostaveníčko a utvořilo se pevné jádro, které sem dochází i letos.

Kolik je pravidelných „údržbářů“ z řad seniorů?
Loni se točilo asi deset lidí, letos tvoří gró pět až šest lidí. Moc nám pomáhají, protože můj pracovní úvazek není na práci zahradníka, musím vykonávat hlavně jinou činnost. Proto loni vzniknul nápad  oslovit pár lidiček, o kterých jsem věděla, že se zajímají o zahradničení a vytvořili jsme klub zahradníků. Scházíme se každé pondělí. Máme to takové otevřené, dobrovolné. Můžou přijít v pondělí kdykoliv od 9 do 12 hodin. Ale většinou jsou tady už v 9 hodin.

Letos jsem navrhla, že bychom na zahrádku nemuseli chodit jenom pracovat, ale taky si odpočinout a posedět, užít si to. Loni měli všichni pocit, že tady musíme pořád jenom pracovat!

Líbí se mi, jak jste to pojala. Moje babičky to tak také mají, sotva dodělají jednu věc, mají pocit, že musí jít „makat“ na něčem jiném.
Ano, přesně tak jsem to vnímala i já, ale nelíbilo se mi to. Snažím se to trochu změnit. Když zahradníci přijdou a ptají se: „Copak jdeme dělat?“, tak jim odpovím: „Pojďte si na chvilku sednout… Jak jste se měli? Kde jste byli?“ Abychom se trošku zklidnili, možná i naladili. A potom probereme, co je v zahradě nového, rozdělíme si práci a dáme se do ní. Někomu třeba vadí moje kopřiva, jediná, která tady roste. Loni tu nebyla žádná a teď všechny irituje: „Copak ta kopřiva tady?“ A já říkám: „Na jaře budete rádi, že vám z toho uvařím čaj.“ „A víte, jak se vysemení?“ „Vím, jak se vysemení,“  odpovídala jsem.

Takže jim nabízíte jiný pohled na odpočinek i kopřivy…
Ano, přesně tak. Snažím se, zkouší to na mě, ale nedám se ☺

Kromě seniorů zahradu navštěvuje i školka.
Navázali jsme spolupráci s 50. MŠ. Program pro děti a seniory má na starosti kolegyně, Děti se ve školce vždycky zabývají nějakým tématem a pak tady na něj navážou. A vždy tu s nimi bývá i několik seniorů.

Kvůli dětem jsme také osázeli jeden kout zahrady ovocnými stromky, stále plodícími jahodami a keři. Máme jabloně, angrešt, maliny, rybízy… Aby si mohly něco utrhnout a ochutnat.

Jak hospodaříte s vodou?
Pořídili jsme samozřejmě výklopky na každý svod ze střechy, abychom mohli zalévat dešťovou vodou. A hned jak to bylo možné, koupili jsme sudy, abychom zadrželi co nejvíce vody. To byla jedna z prvních věci, co jsme udělali.

Takže si vystačíte s dešťovou vodou?
Většinou ano.

Jak využíváte to, co vypěstujete?
Úrodu rozdělíme mezi seniory, kteří sem chodí pomáhat a nemají vlastní zahrádku. Několikrát jsme měli přebytek pažitky, tak jsem ji odnesla do jídelny SkipPie v Centrumu. Ano. Dávala jsem jim i nějaké cukety. A na podzim, těsně než se vše zase zavřelo, jsme společně se seniory vařili dýňovou polévku s mrkví. Mrkev také trhaly a jedly děti ze školky. A úplně malinkaté mrkvičky si vzal jeden pán, co sem chodí, pro zvířátka.

Takže nic nepřišlo nazmar.
Určitě ne. Když jsme ještě neměli domeček, byli jsme párkrát venku na pikniku. A tak jsem si říkala, proč nevyužít naši zahrádku na společné snídaně. Protože rána jsou tady moc hezká. Takže jsme měli snídaně na terase, každý něco donesl… A teď připravuju společné vaření. Připravíme si krém z patizonu, pomazánku z řepy, rajčatový salátek s bazalkou. To vše z naší zahrádky.

Hodně využíváme i bylinky. Levanduli jsme nasušili a budeme dělat voňavé pytlíčky. Z jiných, třeba šalvěje, máty, meduňky a měsíčku děláme v zimě na akcích čajové směsi. Kolegyně vyráběla s ženami tinkturu z lichořeřišnice. S bylinkami se dá dělat opravdu hodně aktivit.

Snažíme se všechno zužitkovat. Pro mě je vždycky trauma něco vyhazovat. Loni jsme měli afrikány, které jsem vypěstovala ze semínek. Když jsme je sázely, tak se mě jedna paní zeptala: „Mirko, a ten zbytek sazenic vyhodíme?“ A já říkám: „No to nemůžeme vyhodit, musíme najít nějaké vhodné místo, kam je zasadíme.“ Snažíme se teď přebytky nabízet dál, dalším lidem.

Míváte tu i nějaké akce se zahradnickou tematikou?
Letos jsme poprvé dělali burzu zahradních rostlin. Lidé nám sem během týdne nosili sazenice, které by sami neupotřebili. A potom byl den D, kdy přišli a mohli si zase nějaké rostlinky odnést. Myslím, že je to dobrá myšlenka a chtěli bychom akci v budoucnu zopakovat. V červnu jsme se také účastnili víkendu otevřených zahrad.

Jinak mě baví seznamovat lidi s rostlinami, které neznají, a povídat si o nich. Pokud jsou rostliny jedlé, dám jim je ochutnat. Třeba tady lichořeřišnici. Jakou má chuť její květ i listy. Že si člověk může udělat třeba mátový čaj. Vyjdete z domečku na terasu, natrháte mátu, meduňku nebo jinou bylinu a máte čerstvý čaj.

Všimla jsem si, že tady máte i semínkovnu.
Ano, to jsem se inspirovala v knihovně.

A jak se zatím osvědčila? Zapojuje se hodně lidí?
Zatím se to rozjíždí. Tím, jak jsme byli často zavření, tak mělo velmi málo lidí příležitost si ze semínkovny či do semínkovny něco vložit či vzít. Ale přijde mi to jako výborný nápad.

Mohla byste říct i něco o financování zahrady?
Získali jsme grant od Nadačního fondu Zelený poklad a taky od Nadace partnerství, která má grantový program Zelené oázy. Loni hlavně na vybudování zahrady a letos na dovybavení.

Jaké máte plány do budoucna? Budete ještě budovat něco dalšího?
Momentálně již žádné konkrétní plány nemáme, ale asi všichni víme, že zahrada je neustálé tvoření. Moc se nám nelíbí plot na jedné straně zahrady. Objekt vedle už někdo koupil, ale nevíme, jestli se s tím plotem chystá něco udělat. Tak jsme si letos se zahradníky říkali, že bychom ho chtěli zakrýt rostlinami. Také jsme letos dostali dotaci na podzemní nádrž na dešťovou vodou, což byla jedna z velkých akcí. Nádrž už funguje, jen jí chybí „deklík“.

Kdybyste zahradu budovali znovu, udělali byste něco jinak?
Asi ne. Co se týče rozložení zahrady, neměnila bych nic. Bylo pro mě důležité, že jsem si tu zahradu nějak nacítila a pak využila dříve nabyté informace a znalosti. Vlastně jsem pasivní zkušenost dala do aktivní.

A co se týká procesu budování zahrady, tam jste se v něčem poučili?
Letos pro nás byla velkou zkušeností spolupráce se zahradnickou firmou, která tu dělala úpravy. Měla to být zakázka na klíč a představovala jsem si, že to bude fungovat trošku jinak. Když se majitel firmy přišel poprvé podívat, jestli zakázku vezme, řekl: „Jo, to budeme mít za jeden den,“. A už to mě zarazilo. Nakonec se vše dělalo na etapy. Měsíc jsme tady měli rozkopaný dvorek. Chápala jsem to, ale když to v tom pracujete, je to náročné. Už jsem se opravdu těšila, až to bude hotové.

Podporujete nějak záměrně různé prospěšné živočichy?
Jsem moc ráda, že tady od jara do podzimu máme stále nějaké květiny, které kvetou a létají na ně včely, čmeláci a motýli. Třeba tady na echinaceu.  Je velký zážitek pozorovat, kolik motýlů může na rostlině v jeden okamžik sedět. To je se nedá popsat, je potřeba to zažít… Našla jsem krásu i v afrikánech, které jsem jako malá nesnášela, protože mi smrděly a měla jsem je spojené s hřbitovem.

Předpokládám, že tu nepoužíváte žádná umělá hnojiva nebo pesticidy?
Ne, vůbec. Loni jsme hnojili kopřivovou jíchou. Teď k nám chodí s paní, která nabízí koňský hnůj. Používáme taky slepičince. Takže žádná chemie tu není.

A kromě toho používáte asi i kompost?
Ano, kompost jsme dávali do vyvýšených záhonů.

Jak už jste zmiňovala, na zahradě je stále co dělat. Předpokládám tedy, že pokud někoho rozhovor zaujal a chtěl by přidat ruku k dílu, uvítáte nejen seniory, ale zájemce každého věku.
Určitě, budu ráda. Protože každý člověk přijde s nějakými zkušenostmi, znalostmi, informacemi.


Tento projekt byl podpořen z Grantového programu Plzeňského Prazdroje. Odborným garantem tohoto programu je Nadace rozvoje občanské společnosti. Děkujeme!